Vysílání z Topolné v kontextu historie Českého rozhlasu

Vysílání z Topolné v kontextu historie Českého rozhlasu

 

1919 – U příležitosti prvního výročí vzniku republiky dne 28. října se z vojenského vysílače na pražském Petříně ozval hodinový pořad, který organizoval profesor Augustin Žáček, významný český vědec, který se zabýval radiotechnikou. Na pokusu se domluvil s techniky petřínského stanoviště Prokopem Ryvolou a Jaroslavem Kejřem, kteří připojili uhlíkový mikrofon k francouzské armádní vysílačce a hodinu  zpívali, recitovali básně a hráli na housle. Experiment nepřekazilo ani deštivé počasí. Profesor Žáček poslouchal jejich projev ve svém fyzikálním kabinetu na Univerzitě Karlově. Přenosy z Petřína se pak opakovaly i v letech 1920 a 1921.

1922  Začátkem února se s přenosem hudby experimentovalo v Brně, kde byly z poštovního vysílače šířeny lidové písně. Prokazatelně byly slyšet až v Itálii a v Dánsku.

1923 Experimenty se na jaře přesunuly na kbelské vojenské letiště., kde se konaly pod záštitou ministerstva pošt a telegrafů a většinou se přenášely koncerty vážné hudby do kina Sanssouci. Vysílalo se již z vysílače s výkonným 1 kW, ze kterého se v květnu začalo řádné vysílání. 23. března byl vydán nový telegrafní zákon, který stanovil, že stát má monopol na vysílání, ale soukromé společnosti si mohou požádat o koncesi k provozování radiotelefonických přenosů.

1923 – Oficiální začátky vysílání se datují od roku 1923, kdy bylo zahájeno první pravidelné vysílání. Ve Kbelích dne 18. května začíná vysílat český, tehdy soukromý, rozhlas „Radiojournal“ na vlně 1025 metrů (292,5 kHz) výkonem 1 kW (tehdy ještě nebylo pásmo dlouhých vln přesně stanoveno, proto ten kmitočet mimo dnešní pásmo DV, vysílalo se již od 50 kHz a až do 1500 kHz). Tento vysílač vysílal do 28. února 1925. První vysílání ovlivnilo nepříznivé počasí. Jako studio posloužil v prvních měsících totiž půjčený skautský stan, který byl postaven jen šest metrů vedle vysílače. Trávu přikryli kobercem, na kterém byly dvě židle, klavír a mikrofon s papírovým kornoutem pro usměrnění zvukových vln. Účastníci prvního vysílání s obavami sledovali, jak se do stanu opírá vítr a bičuje ho silný liják, který promočil trávu i koberec. Radiojournal byl po právní stránce společnost s ručením omezeným a zajímavé je, že firma vznikla oficiálně až v červnu, měsíc po zahájení vysílání, a oprávnění k vysílání na základě nově vydaného telegrafního zákona obdržela dokonce až v červenci.

1924 Dne 1. září začíná vysílat nejstarší lokální studio, brněnská stanice, jakožto odbočka Radiojournalu z vlastního studia na střeše Zemského domu. Kromě zpráv vysílá i každodenní hudební produkci, odborné přednášky, pohádky pro děti a dokonce přímé přenosy z Národního divadla v Brně. Koncem dvacátých let se rozhlas přesídlil do nových studiích v budově Sokolského stadionu na Kounicově ulici.

1924 2. srpna Radiojournal odvysílal první sportovní přenos, finálový boxerský zápas z klusáckého stadionu na pražské Letné mezi československým mistrem těžké váhy Františkem Růžičkou  a britským Harrym „Rocky“ Knightem. Komentátorem byl funkcionář Československé boxerské unie Jiří Hoyer, který nemluvil přímo do vysílání, ale průběh zápasu popisoval po telefonní lince stenografovi, který jeho slova předával hlasatelovi Adolfu Dobrovolnému. Protože tím vznikaly prodlevy, vzal si nakonec moderátor sluchátko do ruky sám a posluchačům do éteru opakoval Hojerova slova v přímém přenosu. V hledišti bylo 4000 diváků a zápas skončil nerozhodně.

1925 Nový vysílač Radiojournalu, s.r.o. vysílal od 21. února již v pásmu dnešních středních vln, na vlně 550 metrů (545 kHz) výkonem 0,5 kW z Prahy-Strašnic a od konce roku 1925 byl nahrazen modernějším 5 kW vysílačem na vlně 360 metrů (832,8 kHz). Strašnický 0,5 kW vysílač byl poté převezen do Bratislavy, kde byl v pravidelném provozu od 23. října 1926.

1925-1929 Radiožurnál dělá pokroky ve vysílání, dne 12. února mohli posluchači poprvé slyšet operu přímo z Národního divadla v Praze – Dvě vdovy od Bedřicha Smetany. 1. dubna 1926 bylo zavedeno časové znamení v poledne a ve 22 hodin, které se provádělo ze začátku gongem, ještě téhož roku se pak poprvé přešlo na časový signál přerušovaného tónu komorního A, takže tento signál mohl sloužit i k ladění hudebních nástrojů. 3. října 1926 byl odvysílán první přenos fotbalového utkání SK Slavia – Hungaria Budapešť, který poprvé komentoval Josef Laufer. 17. července 1927 byla odvysílána  jako úplně první v Evropě přímá reportáž vytvořená za pomocí vysílačky. Na programu byl 15. ročník Pražských primátorek. 18. srpna 1929 se uskutečnil první přímý přenos fotbalového utkání ze zahraničí.

1929 První koordinace rozhlasových kmitočtů se uskutečnila v Praze od 4. do 13.dubna  v rámci tehdejší Evropské Radioelektrické Konference a Československo získalo tyto kmitočty: 617, 878, sdílený 1022, 1076, 1139, 1202 kHz.

1929 V tomto roce se začalo se stavbou vysílače Liblice. Oba stožáry byly dokončeny 16. dubna 1931. První anténa z roku 1931 měla podobu T-antény, lana napjatého mezi dvěma stožáry o rozpětí 250 m a výšce 150 m. Tyto vysílací stožáry jsou označovány jako vysílač Liblice A.

1930  8. září byl odvysílán první přenos ze Spojených států, transatlantický signál putoval ze stanoviště v New Yorku, kde k posluchačům promluvili francouzští letci, kteří před několika dny přeletěli Atlantik z Evropy do Ameriky.

1931  Z vysílače v Liblicích se začalo vysílat ze studia pražského Radiojournalu zkušební vysílání dne 27. října a na trvalý provoz se přešlo 31. prosince. Použitý kmitočet byl 617 kHz a výkon 120 kW a jednalo se o nejsilnější vysílač v Evropě. Dodavatelem technologie byla firma Standard Electric. Jako modulace byla použita anodová modulace s jedinou modulační elektronkou a modulační tlumivkou ve vysokofrekvenčním stupni malého výkonu, který byl následován dalšími lineárními zesilovači. Jejich účinnost však byla nevelká a nelineární zkreslení bylo udržováno pod 10 %.

1932 – Dne 9. října se poprvé v Radiojournalu vysílalo ze záznamu z voskové desky. Tyto první desky se nedochovaly, protože přenoska při přehrávání měkkou desku z vosku prakticky ničila.

1934 – Konference v Luzernu. Definovala se jednotlivá vysílací pásma, pásmo dlouhých vln se omezilo na úsek od 155 do 281 kHz. Všechny stanice musely změnit své kmitočty, aby se vešly do nově definovaných pásem dlouhých a středních vln.

1936 – 31. srpna v 10 hodin začalo vysílání Radia Praha (později Radio Prague) – vysílání do zahraničí. Montáž antén a vysílačů byla zahájena v roce 1935 v radiotelegrafické stanici v Poděbradech, která patřila ministerstvu pošt a telegrafů. O rok později byla dokončena instalace dvou vysílačů Marconi a vysílače SWB9/30 o výkonu 34 kW, který pracoval na vlnových délkách 13 až 100 m. Právě ten se začal využívat pro rozhlasové vysílání. Zkušební vysílání, trvající několik hodin, bylo zahájeno 24. července. V prvních dnech se vysílalo na krátkých vlnách celkem 6 hodin denně ve třech dvouhodinových blocích: od 10 do 12, od 17 do 19 a od 20 do 22 hodin. Od 13. září bylo vysílání rozděleno na evropské (od 20.25 do 22.30 hodin) a americké (od 3 do 5 hodin pouze v úterý a v pátek). Kromě zpáv se pro krajany v zajraničí vysílala i hudba, což mělo ihned velký úspěch. Aby bylo dosaženo maximálního efektu, krátkovlnné vysílání bylo sloučeno s domácí stanicí Praha II. Program krátkovlnného vysílání i stanice Praha II byl tedy šířen zároveň na krátkých i na středních vlnách.

1937 – Na vysílači v Liblicích se přešlo na typ antény svislého unipólu. Šlo o antifadingovou anténu typu Blaw-Knox o výšce 247 m, kterou bylo navíc možno prodlužovat výsuvnou tyčí o 30 m sloužící k dolaďování antény. Nový stožár byl postaven v roce 1936. Jednalo se tehdy o první a nejvyšší anténu tohoto typu, která umožňovala provoz nejsilnějšího vysílače v Evropě.

1939 – Po okupaci Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byl rozhlas sloučen s německým protektorátním vysíláním do skupiny Sendegruppe Böhmen und Mähren. Všechny vysílače byly obsazeny německými vojáky. Stejně jako československý film, i rozhlas byl přejmenován na Rozhlas Čechy-Morava a podléhal pod německé ministerstvo propagandy, které vedl Joseph Goebbels.

1939 – V Liblicích byl na stožáru Blaw-Knox instalován a spuštěn i dlouhovlnný vysílač na vlně 1571 metrů (191 kHz) s výkonem 20 kW. Němci tímto vysílačem rušili zahraniční odbojové vysílání ze zahraničí. Vysílán byl program v němčině Deutslandsender – Reichsrundfunkgesellschaft, Sendergruppe Böhmenund und Mähren.

1945 – Boj o rozhlas a o vysílač. Na počátku Pražského povstání v sobotu 5. května nastoupil ranní službu v pražském rozhlase hlasatel Zdeněk Mančal a začal poprvé vysílat v češtině. Nejprve oznámil po časovém znamení, že „Je právě sechs hodin“. Německý dozor protestoval a tak se moderátor ve studiu zamkl a pokračoval ve čtení zpráv v zakázané češtině a v pouštění zakázané české hudby. Pak ozbrojení nacisti začali obsazovat rozhlas. Moderátor v češtině volal o pomoc na dlouhovlnném kmitočtu 191 kHz.
12.33 „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu!“.
V budově rozhlasu v Praze se střílí, vybuchují granáty a hlášení jsou čím dál naléhavější:
12.34 „Voláme českou policii, české četnictvo, české vojsko, aby přišly do Českého rozhlasu na Fochově třídě na Vinohradech!“
12.35 „Všichni do Českého rozhlasu! Jsou zde stříleni čeští lidé! Přijďte co nejdříve! Přijďte nám na pomoc!“
12.36 „Esesáci nás chtějí vyvraždit. Přijďte nám na pomoc! Přijďte ihned.“
12.44 „Voláme všechny Čechy! Přijďte nám ihned na pomoc! Esesáci zde vraždí české lidi!“
13.15 byl vysílač na německý příkaz vypnut.
Večer se sice nacisti vzdali, ale boje pokračovaly ještě další dny. Němci nasadili druhý den proti vzbouřenému rozhlasu děla, tanky a ostřelovače, a v 17.40 přiletěl Messerschmitt Me 262 a shodil na budovu půltunovou bombu, která zničila studio. Vysílání se přesunulo na záložní vysílací pracoviště, které čeští povstalci tajně vybudovali už v dubnu a v 19 hodin se již vysílá z provizorních prostor pod vysílačem ve Strašnicích na vlně 415 metrů. Dne 8.5.1945 došlo k boji o vysílač v Liblicích mezi nacistickými vojáky a povstalci a tak až 8. května v 8.15 začíná vysílač vysílat pouze české revoluční vysílání. Nedaleko vysílače stojí pomník obětem, tzv. žlutý jehlanec.

1945 – Počátkem června bylo na kmitočtu 191 kHz obnoveno vysílání Československého rozhlasu s výkonem 10 kW s programem Československo I. Československo si ponechalo tento dlouhovlnný kmitočet po nacistech, proto je v některých pramenech vysílání na dlouhých vlnách označováno jako naše válečná kořist.

1947 – Stanice Československo I. se muselo přestěhovat na kmitočet 155 kHz z důvodu obnovení vysílání německého rozhlasu z východního Berlína na kmitočtu 191 kHz.

1948 – Evropská rozhlasová konference v Kodani. Nedostatečné pokrytí okrajových oblastí evropských států a velké rušení zahraničními vysílači (řada zahraničních vysílačů používala frekvence, které jim nebyly na konferenci v Luzernu přiděleny) vedlo v roce 1948 k uspořádání velké Evropské rozhlasové konference. Takzvaný Kodaňský plán rozdělil dlouhé vlny do 15 vysílacích kanálů odstupňovaných po 9 kHz konkrétním státům. Úspěchem Československé delegace bylo především získání dlouhovlnného kmitočtu 272 kHz pro pokrytí celého státu z vysílače Topolná s výkonem 200 kW (v rámci přerozdělení evropských kmitočtů se jednalo o výměnu za kmitočet 155 kHz, respektive 191 kHz) a také získání čtyřech výlučných středovlnných kmitočtů, s výkony po 150 kW pro 638 kHz pro stanici Praha 1 a 701 kHz pro Bánskou Bystrici. Dále synchronizovanou síť s 5 kW pro stanici Morava 953 kHz a 1097 kHz pro Bratislavu. Dále pak 1232 kHz pro Prahu II (100 kW), Budějovice a Čechy západ a Morava východ, pro Košice kmitočet 1286 kHz s výkonem 100 kW, jakož i pro menší vysílače 1520 kHz v Jihlavě, Ostravě a Plzni do výkonů 25 kW. Přechod na vysílání dle Kodaňského plánu se měl začít uskutečňovat k 15. březnu 1950, takže vysílač v Liblicích musel v této době změnit kmitočet na 638 kHz..

1948 – Zestátnění Československého rozhlasu na státní podnik, uzavření hranic.

1950 – Začala stavba nového vysílacího střediska v Topolné. Vysílací budova byla dokončena v druhé polovině následujícího roku. Anténní stožáry dali dohromady pracovníci Hutních montáží Ostrava. Technologické zařízení přijíždělo po částech do železniční stanice Napajedla, kde bylo ručně překládáno na nákladní auta a převezeno na stavbu. Výška dvou vysílacích věží je 270 metrů. Stožáry samotné jsou 250 metrů vysoké, ale mají ještě dolaďovací nádstavce, takže jejich špičky ční ve výšce 270 metrů. V oficiálních přehledech se proto udává výška jen 250 metrů a tím jsou na 12. místě v žebříčku nejvyšších staveb v ČR (rok 2016). Dát dohromady technologické zařízení tak, aby bylo schopné (zatím jen zkušebně) vysílat trvalo zhruba 4 měsíce. V prosinci 1951 byly již v provozním sále dva vysílače Tesla DRV 200 a s vysíláním se dlouho nečekalo.

1951 – Poprvé se signál z nového vysílače v Topolné rozletěl 22. prosince 1951, zkušebně vysílal až do 20. února následujícího roku. Během tohoto období probíhaly různé testy a všelijaká měření.

1952 – Oficiální spuštění dlouhovlnného vysílače v Topolné je datováno právě na 20. února 1952, tehdy se vysílalo se 400 kW (2 x 200 kW). Od samého počátku vysílala Topolná program stanice Československo I.

1952 – 10. března vznikla stanice Praha, která začala vysílat z Liblického vysílače a byla provedena celková reorganizace rozhlasu.

1953 – Speciální provoz vysílače na dlouhých vlnách z Topolné. Dne 22. září 1953 byl jeden z vysílačů upraven pro speciální provoz na kmitočtu 173 kHz (rušení zahraničního vysílání, na 173 kHz vysílal z Mnichova vysílač Hlasu Ameriky v ruštině, polštině, angličtině a němčině), ale již 22. května 1960 byl opět upraven zpět pro vysílání na 272 kHz. 

1954 – Přejmenování stanic. Celostátní stanice Československo na  Praha II a dvě národní stanice na Praha I a Bratislava. Kromě toho se vysílal z regionálních stanic (Brno, Plzeň, Hradec Králové, aj.) a od roku 1954 také na stanici Praha III (rozhlas po drátě). Toto označení stanic se ale neujalo a bylo pouze krátkodobé.

1957 Na Topolnou byl ještě nainstalován vysílač pro krátké vlny a vysílal od 10. března do 9. června 1958 na vlnové délce 49 metrů.

1958 – Československo bylo prvním státem, který začal šířit časový signál bezdrátově. Od dubna začalo vysílání stanice OMA 50 která vysílá signál na dvou nezávislých kmitočtech a to 50 kHz a 2 500 kHz z vysílacího stanoviště v Liblicích a náhradní stanoviště bylo v Poděbradech. Výkon obou vysílačů nebyl srovnatelný. Vysílač Poděbrady vysílal výkonem pouhých 50 W do stožárové antény, naproti tomu ze stanoviště Liblice se vysílalo větším výkonem asi 35 (50) kW do T antény. Od ledna 1969 začala OMA šířit signál v mikrosekundové shodě se světovým časem UTC.

1958-1959 – Na vysílači v Liblicích byl vyměněn původní vysílač za nový Tesla 2 x 150 kW s modulátorem v koncovém stupni se zápornou zpětnou vazbou ke zlepšení parametrů – zkreslení kolem 1 % a hluk pod -60 dB. Zvláštností bylo vzduchové chlazení, oproti běžně používanému průtokovému chlazení destilovanou vodou (průtok dosahoval až 150 l/min). Kromě středovlnného vysílání je vysílač na dlouhých vlnách opět využíván jako rušička na dlouhých vlnách, tentokráte zcela obráceně, komunistickým režimem ruší vysílání německé stanice Deutsche Welle a Hlasu Ameriky na kmitočtu 173 kHz.

1959 – 7. května začal Československý rozhlas poprvé vysílat na velmi krátkých vlnách.

1963 Od  8. března do 31. května byl první vysílač DRV 200 – 01 v Topolné využíván opět pro speciální provoz. A od 1. června vysílaly opět oba vysílače DRV 200 program Československo I. na kmitočtu 272 kHz.

1964 – Československý rozhlas začal vysílat III. program profilovaný jako program pro náročného posluchače.

1968 V srpnu se prováděla údržba vysílače v Liblicích. Po napadení republiky 21. srpna vojsky Varšavské smlouvy byly údržbové práce jednoho z vysílačů pozastaveny a od 11.30 byl mimořádně uveden do provozu. Dále byl na příkazy různých orgánů střídavě vypínán a zapínán až do odmlčení ve 20.30 hodin. Sovětská vojska obsadila středisko následující den odpoledne. Až v úterý 27. srpna odpoledne povolil velitel cizích vojsk technikům tehdejší Správy radiokomunikací obnovit vysílání.

1968 – Vysílač v Topolné se zapisuje do historie. Když 21. srpna před půl jedenáctou dopoledne umlklo vysílání stanice Československo, technici z gottwaldovského studia navázali kontakt s vysílačem v Topolné a začali vysílat už před jedenáctou hodinou. Signál byl slyšet v celé Evropě a tak bylo běžné, že se vyzýval Sovětský svaz žádostmi o ukončení okupace, dokonce i v ruštině, například 25. srpna zazněla výzva cestovatele Miroslava Zikmunda. Zastavte okupaci, znělo z Topolné do Sovětského svazu. Vysílací studio se v Gottwaldově dvakrát stěhovalo kvůli utajení, utichlo až 27. srpna, kdy byl podepsán tzv. Moskevský protokol, ve kterém bylo ustanovení o sdělovacích prostředcích, které měly plně sloužit socialismu.

1968 V listopadu byla vykonána rekonstrukce hlavního usměrňovače prvního vysílače v Topolné a opět od 12. prosince 1969 do
15. listopadu 1973 byl na prvním vysílači zvláštní provoz (vysílán byl program Radia Maják z SSSR na kmitočtu 173 kHz).

1970 – Nová stanice Hvězda začala vysílat 31. srpna 1970 v 8.30 hodin. Stala se tak druhým celostátním programem Československého rozhlasu a nahradila stanici Československo I. Od začátku se jednalo o publicisticko-hudební náplň programu, s důrazem na šíření komunistické propagandy. Po několikajazyčném ohlášení začal program instrumentální verzí budovatelského pochodu Směr Praha, Právě první tóny této písně se na dalších skoro 30 let staly staniční znělkou. Hvězda vysílala zpočátku do druhé hodiny ranní, ale od 1. ledna 1973 dostala širší prostor a jako jediný okruh Československého rozhlasu vysílala 24 hodin denně.

1972 – Prestižní postavení dlouhovlnného vysílače v Topolné ještě zvýraznil Ženevský plán, který platí dodnes. V souladu s ním bylo vydáno Usnesení vlády ČSSR č. 228 ze dne 24. srpna 1972, které přineslo koncepci rozvoje vysílací a přenosové sítě Československého rozhlasu a schválení výstavby vysokovýkonných vysílačů v ČSSR.

1972 – Začíná vysílat nová kulturní stanice Vltava dne  4. září, která plynule navázala na III. program Československého rozhlasu (Vltava byla o osm let později rozdělena na dva národní okruhy, český okruh Vltava a slovenský okruh Devín).

1972 – Rádio Prague se přejmenovává na Interprogram Radio Praha a vzniká specializovaný vícejazyčný pořad, zaměřený na západní Evropu. Šlo o pětihodinový hudební blok, každých 15 minut přerušovaný zprávami v češtině/slovenštině, němčině, francouzštině a angličtině. Později byl program prodloužen a z jazyků přibyla ruština. Interprogram se vysílal na krátkých a středních vlnách, od roku 1976 i na FM.

1972 – Dne 17.10. ve 14:02 hod byl za velké pozornosti veřejnosti Blaw Knox v Liblicích odstřelen, aby uvolnil místo pro výstavbu nového vysílače. Stožár byl postupně demontován až do roku 1974.

1973 – Po rekonstrukci VN polovodičového usměrňovače byl dne 15. listopadu první vysílač v Topolné předán zpět do provozu na 272 kHz pro vysílání Československého rozhlasu, který od roku 1968 vysílal program Radia Maják z SSSR na kmitočtu 173 kHz.

1975 – Byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce vysílacího střediska Topolná. Program stanice Hvězda byl ale vysílán po celou dobu rekonstrukce až do roku 1978 z náhradního vysílače Litovel, ale pouze s výkonem 43 kW.

1975-1976 – Výstavba nového vysílače v Liblicích, označována jako Vysílač Liblice B. Plánovaný výkon zajišťovaly dva paralelně pracující vysílače výroby Tesla Hloubětín SRV 750, které byly osazeny dvěma vysokovýkonnými elektronkami. Jednalo se o triody Tesla, každá s výkonem 750 kW a s označením RD 250 VM, tzv. vapotrony, které se chladily odpařováním. Z toho pak vyplynuly menší nároky na průtok chladící kapaliny. Stožáry podle jsou vzdálené 120 m a tvoří mírně směrový systém s vyšším vyzařováním směrem na jihozápad (proti španělskému Madridu, který pracuje na stejné frekvenci). Unikátní výška vysílacích stožárů (i ve světovém měřítku) je dána patentovanou konstrukcí ARPO (anténa s regulovatelným proudovým obložením), kdy je stožár obklopený klecí z drátových vodičů. To umožnilo použít vyšší stožár než u obvyklých tzv. antifadingových vysílacích antén, které mívají 5/8 vlnové délky (ta je zde 469 metrů). Vysílání na kmitočtu 638 kHz slavnostně začalo dne 28. prosince ve 20.58 hodin.

1978 – V souladu s modernizací mezinárodních norem se přechází v Liblicích na nový vysílací kmitočet 639 kHz (dříve 638 kHz). Od prosince vysílá druhý programem Československého rozhlasu (stanice “Praha”).

1978 – Rekonstrukce Topolné trvala do 15. listopadu, kdy byl zahájen zkušební provoz dvojice vysílačů DRV 750 ve sdruženém provozu, s celkovým výkonem 1500 kW. Každý vysílač byl osazen novou elkektronkou Tesla RD 250 VM o váze 73 kg. Výkon šel do směrového anténního systému ARPO, který vznikl rekonstrukcí původních stožárů. Stožáry samotné jsou 250 metrů vysoké, ale mají ještě dolaďovací nádstavce, takže jejich špičky ční ve výšce 270 metrů nad okolní rovnou krajinou. Použitý anténní systém byl čtvrtvlnný s bočníkovým napájením v 60 m. Vyzařovací diagram je všesměrový se zvýšeným vyzařováním ve směru východ-západ (ve tvaru Československa). Rekonstrukce stála 70,4 mil Kčs.

1981-1983 – Další úpravy a modernizace vysílače v Topolné. 11. března 1981 pracovaly vysílače DRV 750 s upravenou modulací. Od 27. prosince 1982 je dosavadní sestava přístrojů umožňující komprimovaný provoz nahrazena zařízením LK 12. V roce 1983 došlo k nahrazení elektronkových (4 x EL 803 S) I. a  II. NF  stupňů polovodičovými (MDA 2020). Obrovský výkon vysílače šíří program při dobrých podmínkách až na Madagaskar, Japonska a do Severní Ameriky.

1985 – Dne 24. listopadu se podařil světový rekord. Jednalo se o první digitální transkontinentální přenos zvuku na světě. Přímým přenosem se vysílal koncert Symfonického orchestru Československého rozhlasu z Dvořákovy síně pražského Rudolfina přes telekomunikační družici do Tokia. Analogový stereofonní signál byl převeden na digitální a odeslán na satelit  přes frekvenci 44,1 kHz. V Tokiu byl digitální signál převeden na analogový a distribuován přes FM vysílače stanice Tokio FM, která tímto způsobem propagovala otevření nové budovy rádia. Původně se chtěli domluvit s BBC, ale ta přímý přenos odmítla.

1986 – Zahájila provoz hudební stanice Melodie.

1989 – Na základě rezoluce č. 500 Mezinárodní Telekomunikační Unie ze dne 6. února 1988 došlo 1. října 1989 k přeladění vysílače v Topolné z dosavadních 272 kHz na nynějších 270 kHz.

1989 – Dne 2. října začíná vysílat pořad Noční proud jakožto první a nejstarší živě vysílaná rozhlasová diskotéka v éteru. Jednalo se o velkou novinku, protože hudební pořady se do té doby natáčely ve studiu a předávaly ke schválení.

1989 – Zahájila vysílání stanice pro mladé posluchače EM, jednalo se o sdružené vysílání Rádia Elán ( Bratislava) a Mikrofora (Praha). Na EM se poprvé v Československém rozhlase objevily 20. listopadu zprávy popisující průběh událostí ze 17. listopadu Pracovníci rádia se následně přidali k protestům. Koncem roku 1990 zanikl okruh EM v Česku, zatímco na Slovensku se z něj stala stanice Elán.

1989 – Po pádu komunismu se od 16. prosince stanice Hvězda přejmenovala na Československo.

1993  31. prosince 1992 rozpad Československa. Od 1. ledna 1993 se stanice Československo přejmenovává současně se vznikem České republiky na Český rozhlas Radiožurnál.

1994 – Český rozhlas se 1. listopadu poprvé připojil k počítačové síti Internet.

1994 – Od 1. července začala vysílat z Prahy Svobodná Evropa. Na podzim roku 1995 bylo evropské vysílání Svobodné Evropy, s výjimkou jihoslovanské části, ukončeno a původní česká redakce Svobodné Evropy se připojila k ČRo, čímž vznikla stanice Český rozhlas 6/Rádio Svobodná Evropa, která začala vysílat 6. listopadu 1995. V roce 2002 společné vysílání skončilo a od 1. října 2002 tak stanice pokračovala v činnosti jako stanice Český rozhlas 6, která zanikla 28. února 2013 společně s okruhy Rádio Česko (vysílalo od roku 2005 mluvené slovo na internetu a později i na DVB-T) a Leonardo (stanice zaměřená na vědu a techniku vysílala od roku 2005 na internetu a DVB-T).

1994 – Posledního dne v lednu musel nový Český rozhlas snížit výkon svého vysílače v Topolné na 750 kW, to v praxi znamenalo vypnutí jednoho ze dvou vysílačů, Které se ve vysílání střídaly. Důvod byl jasný – po odtržení Slovenska ubylo posluchačů i financí.

1995 – Z důvodu dosáhnout co největší úspory elektrické energie  byla v roce 1994 a 1995 provedena obnova hlavního usměrňovače v Topolné. Klasický polovodičový diodový zdroj byl nahrazen řízeným tyristorovým zdrojem Vytyrus. Vysílač je tedy provozován s tzv. „řízenou nosnou vlnou“, kdy výkon vysílače klesá během ticha nebo ve slabých zvukových pasážích.

1997 – V roce 1997 se přes Moravu přehnali ničivé povodně, které se nevyhnuly ani vysílacímu středisku u Topolné. Provozní budova byla ve dnech 7. až 22. července zatopena až do výše 108 centimetrů. I přesto se ale podařilo, aby vysílač po celou dobu zajišťoval vysílání Radiožurnálu, který podával informace pro postižené obyvatele. Budova vysílače totiž počítala s možnou stoletou vodou a všechna elektrotechnika byla instalována ve druhém patře, takže jen zaměstnanci vysílače museli jezdit do práce na loďce.

1997-1999 – Po záplavách započala v Topolné oprava a modernizace. Byly nahrazeny mechanické rychlé ochrany výkonových elektronek RD 250 VM elektronickými ochranami. V roce 1998 byl nahrazen elektronkový (1 x GU 50 a 1 x RE 1000 F) I. a II. VF. stupeň polovodičovým a v roce 1999 byla provedena montáž ochran G1 elektronek RD 250 VM.

1999 – Začátek vysílání digitálního rozhlasu v České republice. Neveřejný experimentální provoz  začal 6. dubna z vysílačů Praha-město (Žižkov) a Cukrák. Oficiání veřejné vysílání bylo představeno na výstavě ComNET v Praze dne 11. května.

2001 – Dne 16. října rozhodla vláda ČR o privatizaci Českých radiokomunikací společnosti Bivideon, B. V. Amsterdam, vládou s většinovým podílem ČSSD a 30. listopadu ukončení privatizace Českých radiokomunikací převodem 6 817 000 000,- Kč za 51,19 % akcií na Fond národního majetku dne 16. října.

2002 – Od 1. leda 2002 je výkon vysílače v Topolné snížen z finančních důvodů na 650 kW. Jeho dosah se tímto opatřením nadále snižuje, přesto je stále slyšet velmi dobře i v zahraničí. Na základě požadavku vedení stanice ČRo 1 – Radiožurnál (z důvodu dosažení úspor) došlo od 1. ledna 2002 i ke snížení ročního objemu provozních hodin o 313 a zároveň i nákladů na 23 mil Kč ročně.

2004 – V následujících letech musel kvůli nedostatku financí Český rozhlas značně omezovat provoz na středních vlnách, v roce 2004 to dospělo vrcholu – ČRo vypnul celou dosavadní AM síť ČRo 6 a sloučil sítě ČRo 2 Praha a ČRo 6 do jediné, přičemž ještě bez Jihlavy a Strakonic, které byly vypnuty.  Tímto krokem rozhlas ušetřil náklady 53 miliónů. Vedení ČRo vyhrožovalo i vypnutím Topolné, ale zvedla se velká vlna nevole od posluchačů. Výkon na dlouhovlnném vysílači se ale snižuje na 500 kW.

2004 – Původní 150 m vysoké stožáry rozhlasového vysílače Liblice A byly odstřeleny  11. srpna. Vysílač OMA 50, který tento vysílač šířil, ukončil svou činnost už v roce 1995, protože nedokázal konkurovat podobnému vysílači DCF77.

2008 Na vysílač v Topolné byl instalován digitální modulační procesor Phobos Trans-AM 2005, který kompenzuje klesající dosah vysílače.

2013 – Výkon na dlouhovlnném vysílači v Topolné se snižuje na technické minimum, které kolísá kolem 350 kW.

2013 Od 1. března 2013 začíná vysílat Český rozhlas Plus, program mluveného slova, který navazuje a nahrazuje ukončené vysílání stanic Český rozhlas 6, Rádio Česko a Leonardo. Pro posílení pokrytí signálem obnovuje vysílače středních vln v Českých Budějovicích a v Ostravě Svinově. Vysílače vysílají v synchronní síti na kmitočtu 1071 kHz shodným výkonem 5 kW.

2014 – Dne 27. února měl být poslední vysílací den na kmitočtu 270 kHz z Topolné. Rozhodnuto ale bylo, že Český rozhlas bude i nadále vysílat stanici Radiožurnál na dlouhých vlnách. S Českými Radiokomunikacemi se dohodl na prodloužení provozu z vysílače Topolná o tři roky, do konce února 2017. Stožáry, které v minulosti pokrývaly celou Evropu, však výrazně sníží výkon na 50 kW. Řešení se našlo v Německu, v Burgu u Magdeburgu stál ještě opuštěný malý dlouhovlnný vysílač Tram 50LW od výrobce Transradio Sender Systeme Berlin AG s výkonem 50 kW (nástupce firmy Telefunken). Tento vysílač od konce roku 1996 vysílal program stanice RadioRopa, která vysílala na kmitočtu 261 kHz a ukončila provoz na konci roku 2000. Vysílač byl v Topolné přepnut na 270 kHz a postupně zprovozněn. Během jeho zprovozňování a zkoušek byl od 28. března 2014 v provozu ještě starý vysílač, na němž byl radikálně snížen vysílací výkon (neoficiální zdroje uvádí 150 kW) prostřednictvím specializovaného signálového procesoru pro snížení příkonu vysílače.

2015 Vysílač v Topolné vysílá od nového roku s novým vysílačem a s novou modulací. V prosinci roku 2014 byl k nově zprovozňovanému vysílači s výkonem 50 kW dosazen nový modulační procesor Phobos Trans-Digi 2009 a tím byla dokončena finální fáze instalace nového vysílače. Jako kompenzační pokus za snížený výkon vysílal vysílač „bojovou modulaci“ s velmi tvrdou dynamickou kompresí a se zvýrazněnými vysokými tóny, kterou již dříve aplikoval Český rozhlas na všechny své vysílače středních vln. Tato modulace sice poskytuje i při relativně malém vysílacím výkonu stále zajímavé pokrytí oblasti signálem, ale na úkor kvality signálu, takže kvalita technických možností všech vysílačů AM Českého rozhlasu byla zcela zásadně degradována, což bylo citelně znát hlavně při poslechu hudby.

2017 – Český rozhlas prodlužuje smlouvu s Českými Radiokomunikacemi o vysílání na dlouhých vlnách z vysílače v Topolné do 31. 10. 2021. Technické parametry vysílání zůstávají stejné z roku 2014.

2021 Na silvestra 31. 12. 2021 přesně v 23:59:59 byly vypnuty všechny vysílače AM Českého rozhlasu. Vysílač v Topolné byl vypnut po 70 letech provozu (první zkušební vysílání začalo dne 22. prosince 1951).

 

Vysílač Topolná 270 (dříve 272) kHz

 

Lokalita: Uherské Hradiště – Topolná
Souřadnice: 17°31′41″E 49°07′14″N
Nadmořská výška: 180 metrů
Frekvence: 270 kHz (dříve 272 kHz)
Výkon: 50 kW (dříve 650 kW, 750 kW, 1500 kW, 200-400 kW)
Provoz vysílače: po-pá 5.00-24.00 hodin, so-ne 6.00-24.00 hodin (dříve 24 hodin denně)

Šířený program: Český rozhlas 1 Radiožurnál, vysílač byl také součástí systému RADIO-HELP, kdy zprostředkovával přenos informací v mimořádných situacích. Pro tyto účely je možné, aby byl superponován digitální signál formátu HD Radio do stávajícího analogového dlouhovlnného vysílání rozhlasového vysílače.

Počet vysílacích věží: 2, výška vysílacích věží: 270 metrů. Stožáry samotné jsou 250 metrů vysoké, ale mají ještě dolaďovací nádstavce, takže jejich špičky ční ve výšce 270 metrů nad okolní rovnou krajinou. V oficiálních přehledech se proto udává výška jen 250 metrů a tím jsou na 12. místě v žebříčku nejvyšších staveb v ČR (rok 2016)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_nejvy%C5%A1%C5%A1%C3%ADch_staveb_v_%C4%8Cesku

a 395 – 396 místo na světě v průmyslových stavbách (rok 2016)
http://skyscraperpage.com/diagrams/?searchID=72970178&page=16

 

Dosah vysílačů 1500 kW (nahoře), 750 kW a 50 kW (dole).

 

 

Zdroje a odkazy:

 

Příběh rozhlasu

Historická data vysílání v Topolné

Exkurze na vysílač Topolná v roce 2011

Plánový konec vysílání v roce 2014

Co se nejspíš stane s nacistickou dlouhou vlnou?

Prodloužení vysílání na dlouhé vlně v roce 2014

Legendární vysílači v Liblicích odkrývá své nitro

Magická síla vysílače Topolná