Olomouc 205

Dvounápravový motorový tramvajový vůz OLOMOUC
evid. č. 205 (ex. Praha evid. č. 430, série evid. č. 419-448) DP města Olomouce
Rok výroby: 1923, Výrobní číslo: 118470

Výrobce mechanické části vozu: Ringhofferovy závody akc. spol., Praha - Smíchov

Výrobce el. výzbroje: Českomoravská Kolben-Daněk akc. spol., Praha - Vysočany

Hmotnost 12000 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 10820 / 9600 mm, Šířka: 2130 mm, Výška: 3260 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 24 + 30
Pojezd: dvounápravový volnoosý, Rozvor: 3600 mm, Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 865 mm, Brzdy: elektrodynamická + ruční
Typ trakčních motorů: TM 60, Výkon: 2 x 44 kW
Regulace: odporová, 4+3 jízdních stupňů, 6 brzdových
Typ kontroléru: ČKD, válcový

Typickými představitely pražských tramvají se staly obousměrné motorové vozy vyráběné vagónkou Ringhoffer od roku 1905. Autorem jejich designu v secesního stylu se stal brněnský rodák architekt Kotěra. Jeho rukopis dodal těmto vozům charakteristické oblé tvary čelních partií s předním oknem předsazeným přes poprsnici. Velmi působivá byla v tomto ohledu zejména nejstarší série evid. č. 178 až 347 (s výjimkou atypických vozů č. 200 a 276) dodaná do Prahy v letech 1905 - 1910 od níž se pozdější vozy odlišovaly provedením vstupních dveří, velikostí a uspořádáním bočních oken, či sníženou úrovní podlahy nástupních plošin. Z roku 1923 pocházela třicetikusová série vozů č. 419 - 448. Jejich vně oplechovaná dřevěná skříň měla dubovou kostru postavenou na spodku nýtovaném z ocelových profilů. V bočnici bylo ve dřevěných rámech celkem devět oken nestejné šířky, z nichž čtyři velká okny byla spouštěcí. Střecha z palubek potažených impregnovaným plátnem měla větrací nástřešek. Vstupní dveře byly dvoudílné skládací, oddíl pro cestující oddělovaly od plošin mezistěny s posuvnými dveřmi.

Na dřevěné podlaze byl rošt, meziokenní partie interiéru vozu byly obloženy mahagonovými a dubovými lištami, dřevěné byly též podélné lavice. Obložení stropu bylo z lakovaných dřevovláknitých desek. Volnoosý pojezd vozu sestával ze dvou náprav s hvězdicovými koly a kluznými ložisky, odpruženými listovými péry. Elektrická výzbroj ČKD byla tvořena válcovými kontroléry, trakčními motory TM 40 později nahrazenými výkonnějšími TM60, tyčovým sběračem proudu a dvěma ručními vypínači. Jako nadproudová ochrana sloužila tavná pojistka. Motorové vozy této řady spolehlivě sloužily v počtu 190 ks až do poloviny šedesátých let, v letech 1963 a 1964 byla část z nich předána do Košic a Olomouce. Technické muzeum zařadilo v roce 1971 do sbírek olomoucký vůz č. 205, který i po renovaci v tamním dopravním podniku zůstal v posledním provozním stavu s odpory umístěnými na střeše.

Galerie