25 - Vlečný vůz

Vlečný tramvajový vůz BRNO
evid. č. 25 (ex evid. č. 87 GBES, řada evid. č. 80 - 91) Brünner Local Eisenbahn Gesellschaft
Rok výroby: 1890, Výrobní číslo:?

Výrobce mechanické části vozu:
K.k. priv. Wagen Fabrik Johann Weitzer, Graz Ödenburg

Hmotnost 3500 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 8000 / 7200 mm, Šířka: 2200 mm, Výška: 2950 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 24+10
Pojezd: dvounápravový volnoosý, Rozvor: 2200 mm, Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 760 mm, Brzdy: ruční čtyřšpalíková

Vývoj vozového parku brněnské parní dráhy byl bezesporu zajímavý. V roce 1884 bylo zakoupeno osm nových zimních vozů od firmy Johann Weitzer Graz. Zimní vozy byly osmiokenní a vydržely v provozu pozdější elektrické dráhy až do šedesátých let. O rok později bylo ve stavu bylo dle výkazu 22 vozů, z toho 18 provozuschopných, z nichž pouze osm je "patřičných", t.j. postavených pro parní provoz. Zbývající byly přestavěné a upravené vozy bývalé koňské tramvaje, dle údajů několika typů. V roce 1890 společnost vykazovala 26 vozů, z čehož bylo 8 vozů zimních, 9 letních, 8 vozů z koňky a 1 vůz salonní. O tři roky později bylo ve stavu již 29 vozů, přičemž byly dodány další tři letní vozy, takže jejich celkový počet vzrostl na dvanáct. Tyto letní vozy parní tramvaje byly patrně zakoupeny s cílem nahradit vlečné vozy pocházející z dob koněspřežné tramvaje. Letní vozy byly bez oken, měly však svinovací plachty, které bylo možno v případě nepohody spustit. Po roce 1900 byly též upraveny pro provoz elektrické dráhy a obdržely novou řadu evid. č. 80—91. V původním letním provedení byly využívány přibližně do poloviny dvacátých let, po té byly též bez využití odstaveny ve vozovně Pisárky. Uplatnění našly znovu až v období německé okupace, kdy vypuknutí války způsobilo nárůst frekvence a nutnost maximálního využívání stávajícího vozového parku.

Použity byly ještě jako otevřené pro oslavy 40. výročí elektrické dráhy spojené se zahájením dopravy na nové trati do Černých Polí. Pak byly v dílnách rekonstruovány na uzavřené dosazením plošinových stěn a čtyř bočních oken. Příčná laťková sedadla byla při tom nahrazena podélnými lavicemi. Koncem války byly tři zničeny (evid. č. 180, 181 a 188), přičemž pojezd vozu č. 180 byl použit pro zhotovení otevřeného nákladního vozu vrchní stavby, ostatní byly postupně vyřazeny v letech 1954 až 1964. V roce 1969 se podařilo restaurován i tento typ letních vlečných vozů. Na pojezd pocházející z původního vozu evid. č. 180 byla dosazena skříň vlečného vozu 187 vyzvednutá v JZD Žerůtky. Nátěr i evidenční číslo 25 odpovídá období provozu u parní tramvaje. V roce 1971 byl předán do sbírek TMB, kde spolu se zimním vozem evid. č. 79 dokumentuje konstrukci a architektonické řešení tramvají z konce 19. století.

Galerie